Slavnostní odhalení Lavičky Zdeňka Kožmína

Vrátit se do Zastávky je pro mě vždy silně nostalgické. Strávila jsem tu kus života, nasávala atmosféru školy, která mě formovala, a především měla to štěstí, že mě češtinu učil právě profesor Kožmín – skvělý literární vědec, moudrý pedagog a vzácný člověk. Jeho laskavý úsměv, klidná přítomnost a schopnost probudit v nás lásku k jazyku, literatuře a poezii ve mně zůstávají dodnes.

Nezapomenu na každodenní cesty vlakem do Zastávky a krátká ranní setkání s panem profesorem, který přijížděl z Brna. Jeho pomalá chůze, pár slov cestou z nádraží… i to byly lekce, jen jiného druhu. I díky němu jsem poprvé v životě měla jedničku z češtiny. Věřím, že podobně na něj vzpomíná celá generace studentů.

Velké poděkování patří paní Evě Kokešové, absolventce a dnes profesorce gymnázia, která je duší Klub absolventů Gymnázia v Zastávce a stála za celou přípravou tohoto výjimečného setkání. Díky ní jsem o akci věděla a mohla být u toho. Její práce je obdivuhodná – spojuje ročníky, připomíná, co má smysl, a uchovává odkaz osobností, jako byl právě pan profesor Kožmín.

Měla jsem také radost ze setkání s mým třídním profesorem Zdeňkem Mášou, s paní profesorkou Marešovou, profesorem Kroutilem a dalšími absolventy. A i když jsem tentokrát nenarazila na nikoho z mého ročníku, bylo to srdečné, hřejivé a lidské.

Pane profesore, i když už tu nejste, vaše přítomnost je mezi námi stále cítit.

Děkujeme. A jak zaznělo během slavnosti – sejdeme se u lavičky.