Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem.
Tak zněl úvod provolání, které sepsali „muži 28. října“ F. Soukup, J. Stříbrný, A. Švehla, V. Šrobár a A. Rašín přesně před sto lety. Ač Rakousko-Uhersko ještě bojovalo, fakticky již neexistovalo, protože národy, které v něm žily, se vydaly vlastní cestou.
Náš stát vznikl díky hrdinství a nadšení mnoha a mnoha lidí. Nejen výše zmíněných pánů, nejen díky T. G. Masarykovi, E. Benešovi, M. R. Štefánikovi, K. Kramářovi a dalším známým osobnostem. Vznikl díky těm bezejmenným. Ženám a dětem, které v zázemí trpěly hladem, ale i našim vojákům. A to jak těch, kteří bojovali v legiích, tak i těch, kteří se domů vrátili v uniformách rakouské armády. Na to nesmíme zapomínat – protože právě ti, kteří přišli z fronty, se ihned dali do práce a začali budovat nový československý stát.
Bohužel, obrovské množství se jich domů nevrátilo, což dokazují pomníčky ve většině obcí po celé republice. Vzpomeňme dnes prosím všechny, nejen ty slavné, ale i ty, o nichž dnes už téměř nic nevíme. Protože kdyby nebylo jejich nadšení a vlastenectví, ale i jejich obětí, které zasáhly miliony rodin po celé naší zemi, první Československá republika by nikdy nevznikla.
Čest jejich památce