15. výročí vstupu ČR do Evropské unie

Dnes je to přesně 15 let, co se Česká republika stala součástí Evropské unie. V roce 2004 to bylo již páté rozšíření – a dosud i největší, spolu s námi do EU totiž ten rok vstoupilo dalších devět států, většinou z oblasti bývalého východního bloku.

Je pravda, že EU už není ono společenství, jehož základy sahají až do 50. let minulého století, tedy k ESUO, EHS a Euratomu. Čím dál více se politizuje a byrokratizuje, což v občanech vyvolává nevoli, a tak není divu, že mnozí volají po tom, aby se EU reformovala.

Na druhou stranu nám EU dává záruku stability, a to jak v oblasti hospodářské, tak i bezpečnostní. Velmi pohodlné je zejména cestování po celé Evropě. Dnešní mladí lidé si už ani nedokážou představit mnohakilometrové fronty na hranicích, neřkuli víza a výjezdní doložky třeba jen do Rakouska. Nehledě na to, že v rámci EU se můžete kdekoli usadit a začít tam pracovat, případně studovat. Mimochodem, ze zemí Visegrádské čtyřky máme my Češi nejsilnější pas – bez víz můžeme cestovat do 183 zemí světa. Ještě v roce 2006, tedy dva roky po vstupu do EU, to přitom bylo jen 98 zemí. I to je výhoda členství v EU. Další výhody plynou pro vývozce i dovozce, jimž EU zaručuje volný pohyb zboží i kapitálu. Občané se také mohou dovolávat evropských právních norem a naše republika může čerpat prostředky ze strukturálních fondů EU. Jen v roce 2017 to bylo 55,4 miliard Kč čistého příjmu. To je ovšem kámen úrazu pro některé bohaté státy, které namítají, že do EU dávají příliš a nedostávají z ní téměř nic. V tomto ohledu se nejhlasitěji ozvala Británie, protože přerozdělování financí bylo jedním z témat brexitu, o němž si něco více popovídáme v nejbližších dnech.

Ačkoli součástí našeho vstupu do EU byl závazek přijmout euro místo koruny, těžko na nás někdo může tlačit, abychom řekli konkrétní termín, kdy se tak stane. Vedení Evropské měnové unie musí být jasné, že po dluhové krizi, která postihla Řecko, a s otazníky nad Itálií a Španělskem, případně i dalšími státy, které by mohly strhnout lavinu, se většina „neeurových“ zemí nyní drží stranou a uchovává si své národní měny. S těmi může v případě potřeby „hýbat“, devalvovat je, či naopak zpevňovat, a na základě toho ovlivňovat výkonnost ekonomiky – což se společnou měnou není možné.

A co si myslíte vy? Převažují v našem členství v EU spíše klady, nebo naopak zápory?