21 let od českého hokejového zázraku v Naganu

22. 2. 2019

21 let od českého hokejového zázraku v Naganu


Troufám si tvrdit, že vím, co naprostá většina z vás dělala přesně před 21 lety, 22. února 1998. Ač velmi brzo ráno, stejně jako celá naše rodina jste asi seděli přikovaní u televize a fandili jste českým hokejistům bojujícím v olympijském finále v Naganu proti Rusku. Byly to neskutečné nervy, ale pak to přišlo – v čase 48:08 Petr Svoboda vypálil od modré čáry a… Celý národ vyskočil z gaučů a začal se objímat. Tekly slzy štěstí, ale nervozita ještě více vzrostla. Srovnají Rusové stejně jako o dva dny dříve Kanaďani? Všichni jsme hypnotizovali časomíru, odpočítávali jsme nikoli sekundy, ale setiny vteřiny. Ale deset vteřin před koncem již bylo jasné, že je zlato doma! „Otevíráme zlatou bránu!“ křičel z televize Robert Záruba – a v České republice se vše zastavilo. Vlna euforie, která zachvátila celou zemi poté, co trenérské trio Ivan Hlinka, Slavomír Lener a Vladimír Martinec dovedlo náš tým k prvnímu a zatím i jedinému hokejovému zlatu, byla a asi ještě dlouho bude naprosto neopakovatelná. Nejen proto, že jsme ve finále porazili Rusy, ale že jsme v play-off vyřadili i USA a Kanadu. Ty před olympiádou domýšlivě tvrdily, že se díky svým hráčům z NHL, kteří se olympiády zúčastnili vůbec poprvé, utkají ve finále, mluvily o turnaji století. A opravdu, byl to turnaj století, ale pro nás! Rusku, Kanadě i USA totiž chybělo to, co měli Češi – kamarádství a vzájemná důvěra, s níž se dokázali vyhecovat k těm nejlepším výkonům. Zlato z Nagana je prostě pojem, tak pojďte zhlédnout nejdůležitější momenty finálového utkání. A ještě něco, co si nemohu odpustit ani po těch 21 letech: „Hoši, děkujeme!“