75 let od osvobození KT Osvětim

Přesně před 75 lety, 27. ledna 1945, osvobodila Rudá armáda největší koncentrační tábor Osvětim. Uvnitř vojáci našli jen asi 7000 vězňů – ostatní, jichž bylo téměř desetkrát tolik, nacisté vyhnali na pochod smrti, který nepřežilo asi 15 tisíc vězňů.
Tábor v Osvětimi byl skutečnou továrnou na vraždění, smrt zde totiž nalezlo asi 1,1 milion lidí, tedy zhruba tolik, kolik má Praha obyvatel. Dovedete si to představit? Dovedete si představit, že někdo přijde a tolik lidí bez jakéhokoli důvodu zavraždí? A to Osvětim nebyla jediná…
Mezi těmi sedmi tisíci, které Sověti našli v Osvětimi, bylo i mnoho dětí, které měly to štěstí, že je nacisté nestačili zplynovat. Právě děti a staří a nemocní lidé byli při selekcích vybíráni jako první. Některé z těchto dětí stále ještě žijí. Jsou to už staří lidé – ale jsou to poslední svědci těch neskutečných hrůz, které před více než tři čtvrtě stoletím zachvátily Evropu. Ale tito poslední očití svědci už také mizí. Co bude, až odejde poslední z nich? Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím, že mnoho lidí zapomíná, nebo dokonce snad ani nechce vědět, co se tu ještě relativně nedávno odehrávalo. Ale my na tyto krutosti a na ty miliony naprosto zbytečných mrtvých, které si 2. světová válka vyžádala, zapomenout nesmíme! Prosím každého z vás, aby těm, kteří si tyto skutečnosti neuvědomují, vysvětlovali, že svoboda a mír, v němž tak dlouho žijeme, nejsou samozřejmost. Naopak, je to výsada, za niž bychom měli děkovat každý den. A uvědomit si, že všichni ti zavraždění z Osvětimi, Bergen Belsenu, Treblinky, Dachau a desítek dalších koncentračních táborů, mohli být sousedy či známými našich prarodičů či praprarodičů. A že tito zavraždění mohli mít děti, které by byly našimi sousedy a známými. Svět by vypadal úplně jinak, kdyby nedošlo k těmto hrůzám.