Hromnice

Tento svátek je také spojen se zasvěcením, kdy osoby Bohem vyvolené a povolané k zasvěcenému životu slaví svoji radost v chrámě. Na Hromnice se řeholníci a řeholnice setkávají se svým biskupem v rámci diecéze v katedrále. Zároveň si uvědomují své zasvěcení a službu Bohu a člověku, zemi i národu.

 

Od slova hromnice je odvozeno také slovo hromničky, což jsou svíčky, jež se v tento den žehnají. Hromničky si lidé dříve zapalovali při bouřkách a hromech, aby světlo provázelo modlitbu, ale i samotného člověka. V tomto světle člověk koná dobré skutky s vírou, nadějí a láskou.

 

Naši předkové se vždy setkávali u ohně a u světla jako místa klidu, setkání jistoty a pokoje i jednoty. Naše babičky často svíce (hromničky) zapalovaly k modlitbě v době, kdy se blížila nejen bouřka a hromy s blesky, ale i v každém nebezpečí, jako je nemoc, bouřka, povodeň, válka či osobní pohromy. Hromničky tedy nechrání pouze od blesku, ale od každého nebezpečí a pohromy, kterou modlitbou, osobní odvahou a křesťanskou láskou chceme zažehnat a v dobrém překonat.