Jan Zajíc

Jan Palach se rozhodl položit svůj život, aby probudil lidi z rezignace a vyburcoval je k odporu proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a totalitě. Zapálil se na Václavském náměstí a několik dní nato zemřel na následky popálenin. Jeho čin vzbudil vlnu emocí, ale pak… pak se lidé začali vracet k tiché poslušnosti.

A právě to bylo pro osmnáctiletého Jana Zajíce nepřijatelné. Chtěl pokračovat tam, kde Palach skončil. Nechtěl dovolit, aby jeho oběť upadla v zapomnění, a tak se rozhodl, že se stane „živou pochodní číslo 2“. 25. února 1969 ráno se vydal vlakem do Prahy. V půl druhé odpoledne v průchodu mezi hotely Jalta a Evropa na Václavském náměstí vypil kyselinu chlorovodíkovou, aby nemohl křičet, namazal se pastou na parkety, polil hořlavinou a zapálil. Pak chtěl vyběhnout na Václavské náměstí, aby byl jeho čin vidět, jenže plameny byly rychlejší, než očekával, a mladý student uhořel v domě na schodech. 

Jeho pohřeb byl úřady přísně kontrolován. Cenzura jeho čin zamlčovala. Ale paměť zůstala. Neberme svobodu jako samozřejmost. Dlužili bychom to všem, kteří za ni bojovali a zaplatili svými životy.