Ježíškova vnoučata

Každá návštěva mi připomene, že péče o seniory může být nejen profesionální, ale i skutečně laskavá. Letos jsem se v rámci projektu Ježíškova vnoučata rozhodla splnit přání paní Jany. Toužila po knize Vejce a já. Když jsem však zjistila, jak moc miluje čtení, přivezla jsem jí rovnou pět knih. Paní Jana mě naprosto okouzlila. Má výborný přehled o dění kolem sebe, zajímá se o svět, je empatická a její vyprávění má švih i humor. Je to žena s bystrou myslí a velkou duší a náš rozhovor byl tak přirozený, že jsem měla pocit, jako bychom se znaly léta. Bylo to setkání, které potěší i obohatí. Setkala jsem se také s paní Blankou Veselovskou, která v domově zodpovídá za fundraising, projekty, komunikaci a dobrovolnictví. Díky jejímu nasazení putují dárky nejen k seniorům, ale také k dětem v rámci projektu Krabice od bot. Její práce má obrovský dosah a zaslouží velké uznání. Velmi si cením i rozhovoru s paní Ivanou Vrzáčkovou, zástupkyní domova. Mluvily jsme o každodenním fungování služeb, o nárocích na tým i o tom, jak zásadní je spojení profesionality s lidskou blízkostí. Poděkování patří také Českému rozhlasu, který projekt Ježíškova vnoučata před devíti lety založil a dodnes ho pečlivě rozvíjí. Právě díky této iniciativě vznikají po celé republice tisíce krásných příběhů a jeden z nich jsem letos prožila i já. Nesmím zapomenout ani na významné jubileum, domov v Myslibořicích bude příští rok slavit sto let poskytování sociálních služeb. Sto let péče, práce a lidskosti je výročí, které stojí za připomenutí. Z Myslibořic jsem odjížděla s pocitem vděčnosti, protože podobná setkání připomínají, že lidskost má stále pevné místo.