Když čeština spojuje srdce napříč světem

S velkou radostí jsem se zúčastnila konference Budoucnost češtiny ve světě, kterou uspořádala Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí společně s Českou školou bez hranic, z. s.

Celá akce se odehrávala v nádherných historických prostorách Senátu Parlamentu České republiky, které jí dodaly důstojnou a výjimečnou atmosféru.

Součástí programu bylo také předání ocenění vítězům 8. ročníku Olympiády v českém jazyce pro děti českých škol v zahraničí, kterého jsem se s velkým potěšením ujala.

Do letošního ročníku se zapojilo 69 finalistů z 24 českých škol v 10 zemích na dvou kontinentech. Ocenění byla udělena ve dvou věkových kategoriích – 8 až 10 let a 11 až 13 let. Největšího úspěchu dosáhly České školy bez hranic v Mnichově a Drážďanech, mezi oceněnými byla také česká škola v Miláně.

Když jsem dětem předávala ocenění, uvědomila jsem si, že každý diplom představuje mnohem víc než jen dobře zvládnutou soutěž. Je za ním spousta sobot strávených v české škole, podpora rodičů a prarodičů, trpělivost učitelů i odhodlání neztratit jazyk svých předků.

O to více obdivuji všechny děti, které po týdnu ve svých běžných školách věnují ještě každou sobotu češtině. Není to samozřejmost a zaslouží si za to velké uznání.

Letošní olympiáda připomněla 150. výročí narození Tomáše Bati. Patronkou soutěže byla spisovatelka Markéta Pilátová, autorka knih S Baťou v džungli, Tsunami Blues a Žluté oči vedou domů.

Řadu let učila češtinu mezi krajany v Brazílii, kde poznala také rodinu Jana Antonína Bati. Z těchto zkušeností vznikla i její kniha O tom, jak Jan Antonín Baťa a jeho firma obouvali svět, která dětem poutavou formou přibližuje život tohoto významného českého podnikatele.

Velmi mě potěšilo, že se mi dnes všechny tyto příběhy krásně propojily. Před několika měsíci jsme totiž v rámci Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí měli možnost přivítat v Senátu také Dolores Baťa Arambašič, vnučku Jana Antonína Bati, společně s jejími dcerami. Bylo zajímavé dnes na toto setkání znovu navázat prostřednictvím vyprávění Markéty Pilátové.

Po předání ocenění jsme se společně přesunuli do Prezidentského salonku, kde pokračovalo příjemné neformální setkání s Markétou Pilátovou. Povídali jsme si o jejích knihách, o krajanech v Brazílii, o českých školách v zahraničí i o zkušenostech rodin, které udržují český jazyk daleko od domova. Celé povídání probíhalo velmi přirozeně. Postupně se otevírala další témata, zaznívaly otázky i osobní zkušenosti a bylo cítit, že všechny spojuje stejná láska k českému jazyku a českým kořenům. Pro mě to navíc bylo první osobní setkání s Markétou Pilátovou. Velmi mě potěšilo, jak otevřeně, přirozeně a laskavě působila. Věřím, že dnešní setkání rozhodně nebylo naše poslední.

Na závěr našeho společného setkání jsem dětem předala drobné dárky. Přivezla jsem pro ně také jedno velké perníkové srdce, které jsem dostala při nedělní pouti v Polici. Když jsem ho držela v rukou, napadlo mě, že snad ani nemůže být lepší místo, kde se o něj podělit. A tak jsme ho společně rozkrájeli. Udělalo mi radost, že se právě toto srdce dostalo k dětem, které sice vyrůstají za hranicemi České republiky, ale uchovávají si krásný vztah k českému jazyku, své kultuře i zemi svých předků.

Pro mě to nebyla jen sladká tečka za dnešním dnem. Byla to připomínka, že domov se neměří kilometry. Domov nosíme ve svém srdci.

Děkuji České škole bez hranic, Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí, všem organizátorům, učitelům, rodičům i dobrovolníkům za jejich obrovské nasazení. Díky nim zůstává čeština živým jazykem i daleko za hranicemi naší republiky.

Konferenci o Budoucnosti češtiny ve světě se budu věnovat ještě v samostatném příspěvku. Témata, která na ní zazněla, si totiž zaslouží vlastní prostor.

 

Video zde.