Mezinárodní den památky oběti holokaustu

Dnes si připomínáme zřejmě nejtragičtější událost v lidských dějinách, holokaust. Přesně před 74 lety osvobodila sovětská vojska koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka, největší z nacistických továren na smrt. Valné shromáždění OSN v roce 2005 rozhodlo, že 27. leden se bude připomínat coby Mezinárodní den památky obětí holokaustu, aby nezapomnělo na zavražděných šest milionů Židů, 220 tisíc Romů, 15 tisíc homosexuálů a miliony dalších, kteří trpěli a umírali pro svou rasu či přesvědčení.

Tento den má ale zejména připomínat, že vše začíná pozvolna. Nejprve pošklebky či nadávkami. Když trýznitelé vidí, že proti nim nikdo nevystupuje, postupně přidávají na síle – omezují osobní svobody, odebírají svým obětem občanská práva, připravují je o majetek, až nakonec dojde k fyzickému napadení, v krajním případě k vraždám. A v případě holokaustu k masovým vraždám, jaké neměly nikdy v historii lidstva obdoby. Lidé byli vražděni bez ohledu na pohlaví a věk. Ženy, děti, muži. Novorozeňata, lidé v plné síle i starci. Proč? Kde se v člověku vezme tolik zášti, že dokáže zabít druhého jen proto, že je údajně nečisté rasy? I tuto otázku má připomínat Mezinárodní den památky obětí holokaustu, abychom na ni neustále hledali odpověď. Vzpomeňte prosím na všechny ty nesmyslně zavražděné dnes i vy. Protože kdyby k holokaustu nedošlo, kdyby se lidé včas postavili proti nacismu, tyto oběti by měly děti a jejich děti by měly také děti. A to by byli naši sousedé, známí, možná i příbuzní. Byli by to lidé jako my. Ale nejsou, protože jejich předky zavraždily odporné stvůry.