Mezinárodní den rodiny

Dnešek patří rodinám, slavíme totiž jejich mezinárodní den. Trochu mě mrzí, že je tak málo připomínaný, protože právě rodina je to, co je nám nejbližší. Co nás formuje v dětství, co je příčinou naší povahy, jak se chováme ke svému okolí.

Je-li naše rodina harmonická, pak nás čeká nejen krásné dětství, ale většinou i krásná dospělost a stáří. Co si však člověk může odnést z rodiny, která nefunguje? Z rodiny, kde jsou na denním pořádku hádky, křik, ne-li dokonce násilí? Dítě, které vyrůstá v takových poměrech, si bude myslet, že je podobná situace naprosto normální – a proto ji o několik let později promítne do svých vztahů, vůči svému partnerovi a bohužel i ke svým dětem. To s sebou ale také přináší další negativní jevy, jako je alkoholismus, závislost na nikotinu, či dokonce i drogách. Kvůli nedostatečné péči rodičů o dítě v disharmonické rodině přichází špatná motivace pro vzdělávání, ohleduplnost vůči svému okolí, lajdáctví. Dítě z takové rodiny pak mívá špatné výsledky ve škole a posléze i v zaměstnání, je náchylnější k vandalismu či kriminalitě.

Dospělý člověk je odrazem svého dětství, které formovaly rodinné vztahy. Moc bych si proto přála, aby kolem nás bylo co nejvíce rodin, které fungují, kde maminka a tatínek mají rádi své děti a mají se rádi navzájem. Všichni bychom to pocítili tak, že by se nám svět zdál najednou hezčí – a také bychom významně ušetřili ze státního rozpočtu, protože ve věznicích by bylo o poznání méně odsouzených. Právě jejich dětství v nefunkčních rodinách je totiž prapříčinou toho, proč se dali na šikmou plochu.