Miroslav Zikmund

14. února 1919. Přesně před sto lety se narodil chlapec, který dokázal jít za svým snem a z něhož se stala cestovatelská legenda. Asi už víte, koho myslím. Miroslava Zikmunda, jenž společně s Jiřím Hanzelkou Čechoslovákům přiblížil snad všechny země světa. Když se poprvé vydali na cestu, bylo krátce po 2. světové válce a oni a jejich legendární Tatra 87 měli zejména za úkol propagovat československý průmysl. Dařilo se jim získávat zakázky pro československé výrobky, komunistický převrat však jejich snahu překazil. Oni ale ve své podivuhodné pouti pokračovali, tentokrát však hlavně jako cestovatelé, kteří po vzoru Holuba či Livingstona hledají cesty neznámými zeměmi. Tehdy takové země ještě opravdu existovaly. Se srdcem v oku vzpomínám, jak jsem jako malá četla jejich knihy, kde třeba popsali, jak coby první lidé na světě projeli automobilem přes Núbijskou poušť mezi Egyptem a Súdánem. Zdá se to neuvěřitelné, ale tehdy byl svět mnohem bezpečnější než dnes. Afrikou projeli bez jediného většího problému. Koloniální Afrika byla prosta válek, mocnosti neměly zájem vyčerpávat síly. Sám Miroslav Zikmund nedávno řekl: "Nikdo nás neohrožoval ani v nejodlehlejších koutech. Dnes ovšem po naší tehdejší trase z Casablanky do Kapského Města už nikdo neprojede, všude tam jde o život kvůli netoleranci, korupci a nacionalismu. Rozvrat je i v Iráku, který jsme s Jirkou v roce 1960 procestovali od Kurdistánu přes Bagdád až po Basru. Například Bagdád – to zní až neuvěřitelně – byl charismatické a absolutně bezpečné město, po němž jste se mohli bez nejmenších obav toulat v kteroukoliv denní či noční dobu. Osud Iráku se Africe velmi podobá."

Pan Zikmund společně s Jiřím Hanzelkou, jenž zemřel v roce 2003, napsali řadu knih, natočili i hodiny reportáží, které jsou nesmírně cenným historickým dokumentem. Chtěla bych Miroslavu Zikmundovi k jeho dnešní stovce popřát vše nejlepší. Ať mu jeho vitalita vydrží i nadále, aby mohl svým vyprávěním těšit další tisíce nadšených čtenářů, jako vždy těšil a stále těší i mě.