NEPLÝTVÁME V ČESKU SCHOPNÝMI LIDMI?

11. 8. 2026

Nedávno se mě při setkání s krajanskými rodinami jeden z tatínků zeptal, proč Česká republika více nevyužívá našich krajanů, kteří se v zahraničí prosadili jako vědci, lékaři, podnikatelé nebo odborníci ve svých oborech.

Odpověděla jsem mu možná trochu tvrdě: Protože často neumíme využít ani schopnosti lidí, kteří žijí přímo mezi námi.

Setkávám se s tím při cestách po regionu i ve své senátorské kanceláři. Lidé mají dlouholetou praxi, znalosti a chuť dál pracovat, ale někdy nezapadnou do připravených kolonek. Nemají přesně požadovaný titul. Je jim padesát nebo šedesát. Nebo prostě neumíme docenit, co všechno už dokázali.

Vidím to i u starostek a starostů, kteří po mnoha letech končí ve vedení obcí. Umějí řídit investice a rozpočty, zvládat krizové situace, hledat dohodu mezi rozdílnými názory a pracovat s lidmi, které si sami nevybrali. To všechno posledním dnem ve funkci přece nezmizí.

A je tu ještě jedna věc. Dobrý manažer se schopných lidí nebojí. Vyhledává je a dává jim prostor, i když jsou v něčem lepší než on sám. Schopný člověk totiž nemusí toužit po jeho místě. Často chce prostě jen dobře dělat práci, která ho baví.

OECD přitom upozorňuje, že čeští zaměstnavatelé obtížně hledají pracovníky, zatímco lidé ve vyšším pracovním věku narážejí při změně zaměstnání na větší překážky. OECD – studie o kariérní mobilitě v Česku⁠

Nechci stavět mladé proti starším. Potřebujeme oboje. Nové znalosti a energii i profesní nadhled a něco, co se v žádné škole naučit nedá. Proto má smysl mentoring, předávání know-how nebo třeba spolupráce na částečný úvazek.

Nemyslím si, že na všechno potřebujeme nový zákon. Někdy potřebujeme především změnit způsob, jakým se na schopnosti lidí díváme.

Talent nemusíme vždy hledat daleko. Možná už sedí vedle nás. Otázkou je, jestli ho dokážeme rozpoznat, dát mu prostor – a necítit se jeho schopnostmi ohroženi.

Jakou zkušenost máte vy?