Pietní setkání -Josef Vaněk

Dnes jsem se zúčastnila velmi krásné, a hlavně velmi dojemné akce. Má však velice smutný podtext, jímž je umučení nejdéle sloužícího třebíčského starosty Josefa Vaňka, který zemřel v koncentračním táboře Buchenwald 23. května 1944, tedy přesně před 75 lety. Jeho potomci však na svého dědečka, pradědečka a prapradědečka nezapomínají, odkaz tohoto velkého vlastence v rodině stále žije. A proto se široké příbuzenstvo tohoto vzácného člověka sešlo dnes u jeho pamětní desky umístěné na domě, kde bydlel a kde dodnes bydlí někteří z jeho potomků – na náměstí Josefa Vaňka v Třebíči, aby si ho připomněli a společně na něj zavzpomínali. Je přitom jedno, že si ho už nikdo z nich nepamatuje, jsou na něj stále hrdí. Za přítomnosti dalších Třebíčanů pak k desce položili kytice, přičemž tohoto úkolu se zhostili ti nejmenší, tedy prapravnuci a prapravnučky Josefa Vaňka. Těžko se tento jednoduchý, ale nesmírně dojemný akt popisuje, ale když jsem viděla tyto děti, měla jsem slzy v očích. Podobně jako pravnučka Josefa Vaňka paní Vendula Jašková, která poté se svým bratrem Janem k ostatním promluvila a na závěr své řeči řekla, že věří, že geny jejich pradědečka budou předávány dál. Její bratr pan Jan Vaněk pak dodal, že jako následovník jména Vaněk nemá jednoduchý úkol, aby držel laťku, kterou jeho pradědeček nastavil. Ale pokud k tomu mohu dodat svůj názor – drží-li rodina takto pohromadě a připomíná-li si takto svého slavného předka, pak tento úkol všichni společně zvládnou. Na všech přítomných bylo totiž vidět, jak jsou na Josefa Vaňka, jenž v čele města Třebíče stále od roku 1925 až do roku 1939, kdy ho coby vlastence a prvorepublikového poslance zatklo gestapo, hrdí. A já jsem hrdá na ně a velice děkuji, že jsem se tohoto setkání, na něž jen z nejbližších příbuzných dorazila tři vnoučata, čtyři pravnoučata a pět prapravnoučat, mohla zúčastnit. Ještě jednou velice děkuji a všem potomkům Josefa Vaňka přeji hodně štěstí a zdraví. Ať i nadále vzpomínají na svého slavného předka v takové soudržnosti jako dnes.

V krátkosti si dovolím jen shrnout nejvýznamnější počiny, které Josef Vaněk udělal pro město. Během doby, kdy stál v čele Třebíče, byly rekonstruovány prakticky celé čtvrti tak, aby vyhovovaly vznikající automobilové dopravě, byla vybudována kanalizace a vodovod včetně vodojemu, jenž je dodnes dominantou města, postavila se například funkcionalistická budova spořitelny na Karlově náměstí či říční lázně na Polance. V neposlední řadě se mu s firmou Baťa povedlo dojednat odkup bývalých Budischowského závodů v Třebíči-Borovině, čímž značně ovlivnil pozdější „obuvnický“ ráz města, jakož i jeho průmyslový rozvoj. To je jen velice krátký výčet jeho činů, které z něj dělají nejvýznamnějšího představitele Třebíče v jejích moderních dějinách. Čest jeho památce.