V posledních dnech se v některých médiích objevila zpráva o „rezignaci“ ředitelky
Nemocnice Třebíč, paní Evy Tomášové. Takové označení je však zavádějící a neodpovídá pravdě.
Nejedná se o rezignaci, ale o plánovaný a zasloužený odchod do důchodu po jedenácti letech mimořádně náročné a poctivé práce.
Osobní poděkování

Paní ředitelku jsem poznala hned na začátku svého působení v Senátu – byla první, kdo mě po zvolení pozval na osobní schůzku. Od té doby jsme se pravidelně potkávaly a pracovní vztah se proměnil v přátelství.

Spojil nás i Klub českých turistů, s nímž jsme společně podnikli několik výšlapů. Právě tam jsem mohla poznat paní ředitelku i v civilním prostředí – jako člověka srdečného, skromného, vstřícného. Nikdy si nehrála na „paní ředitelku“. Vždy zůstávala sama sebou.
Co za sebou zanechává

Pod jejím vedením nemocnice prošla výraznou modernizací, rozsáhlými investicemi i rekonstrukcemi.

Ustála i těžké období covidu a vždy byla oporou svému týmu.

Zaslouží si úctu, respekt a především poděkování – za to, co vykonala pro nemocnici, její personál i pacienty.
Zamysleme se…
Někdy může jedno slovo – neověřené, nešťastně zvolené – poškodit pověst a znevážit celoživotní práci člověka.

Prosím, važme svá slova. Obzvlášť, když mluvíme o lidech, kteří svou práci vykonávají srdcem.