Podpora prezidenta nebyla jen z Prahy, ale z celé republiky

Ráda bych zdůraznila jednu věc, která v některých debatách zapadla:

podpora prezidenta nebyla jen pražskou záležitostí.

Vedle shromáždění v hlavním městě se připojila i řada velkých i menších měst napříč republikou. Velmi si vážím toho, že se ozvali lidé z regionů, obcí a místních komunit. Ukazuje to, že nešlo o hlas jedné lokality, ale o širší občanské přesvědčení, které má kořeny po celé zemi.

To, co se odehrálo, nebylo protestem proti výsledku voleb.

Volby proběhly svobodně a jejich výsledek platí.

Ozvat se ve chvíli, kdy máme pocit, že se z veřejného prostoru vytrácí slušnost, respekt k institucím a politická kultura, není neunesená porážka, ale legitimní a odpovědný projev občanské společnosti.

Včerejší setkání bylo především o hodnotách.

O tom, že politika má sloužit lidem, ne osobním zájmům, obohacování nebo ohýbání pravidel.

Že pravidla platí pro všechny stejně a že jejich dodržování není slabost, ale základ důvěry ve stát. Právě to je hodnotová politika – ne její překrucování podle momentální potřeby.

Prezident Petr Pavel není lídrem opozice.

Nevytváří žádnou politickou alternativu ani neusiluje o moc.

Dělá to, co má hlava státu dělat: připomíná pravidla, odpovědnost a respekt k Ústavě. A právě to je dnes některými mylně – nebo záměrně – vydáváno za „opoziční politiku“.

Rozdílný přístup byl patrný i v Otázkách Václava Moravce.

Způsob, jakým se Petr Macinka k prezidentovi vyjádřil, nepůsobil jako snaha situaci uklidnit, ale spíše jako další zpochybňování role hlavy státu a základních pravidel politické kultury.

Chci ale především poděkovat lidem, kteří se ozvali.

Bez aktivní občanské společnosti se totiž slušná politika dělá jen velmi těžko. Máme bohužel čerstvý příklad ze Slovenska – když se veřejnost včas nezastala slušné, pracovité a respektované prezidentky Zuzana Čaputová, zůstala na tlak a útoky dlouho sama. A výsledek dnes vidíme.

Právě proto je důležité, aby občanská společnost fungovala a ozvala se hned, když se začnou zpochybňovat pravidla, instituce a základní slušnost. Ne pozdě, ne až zpětně.

A platí jednoduchá věta:

Když zlo narazí na slušnost, snaží se ji přejmenovat – aby si nemuselo přiznat vlastní morální prohru.