Před 30 lety se zhroutila Berlínská zeď

Dnes je to přesně třicet let, co padla Berlínská zeď. Mladší ročníky, které nezažily pohraniční kontroly, natožpak výjezdní doložky a devizové přísliby, už si to asi nedovedou představit, ale pro nás to bylo něco neuvěřitelného. A vlastně se to stalo jen díky nepřipravenému projevu vcelku bezvýznamného člena politbyra východoněmeckých komunistů Güntera Schabowského. Ten přišel na tiskovou konferenci a zdlouhavě informoval o vcelku marginálních záležitostech. Jenže sám na zasedání politbyra předtím nebyl – a netušil, že úprava cestovního styku, o níž politbyro také jednalo, není definitivně schválena. Jednalo se jen o návrh. A tak po dotazu novinářů, kdy tato úprava začne platit, nakoukl do papírů a roztržitě prohlásil, že by měla platit okamžitě. To bylo v čase 18:53. A tím se Berlínská zeď, která rozdělovala Berlín dlouhých 28 let a byla symbolem světa rozděleného na Západ a Východ, začala pomalu, ale jistě drolit.
Už v 19:15 o Schabowského projevu informovala západoněmecká televize ZDF, která měla na tiskové konferenci svého zpravodaje. Ve 20:00 další západoněmecká televize ARD vysílala hlavní zprávu s titulkem DDR öffnet Grenze, tedy NDR otevírá hranice. Na to okamžitě reagovala televizní stanice tehdejšího Západního Berlína Sender Freies Berlin. Ta sice v přímém přenosu vysílala zápas mezi Stuttgartem a Bayernem, k možné nelibosti fotbalových fandů se od něj ale odpojila a začala vysílat přímé záběry z hraničních přechodů mezi Východním a Západním Berlínem.
Východní Němci tyto západní programy samozřejmě sledovali a hned po odvysílání první zprávy ZDF do ulic vyrazili první z nich. Jejich počty se stupňovaly s přibývajícími minutami, takže ve chvíli, kdy Sender Freies Berlin zahájila přímé vstupy od zdi, byly u hraničních přechodů už tisíce lidí. Ti na překvapené pohraničníky začali volat, ať zvednou závory. Muži v uniformách o Schabowského projevu neměli ani tušení, ale bylo jim jasné, že takové mase nemohou čelit silou. Nakonec jako první kapituloval velitel přechodu na Bornholmer Strasse Harald Jäger, který dal svým podřízeným příkaz, ať na Západ vpustí nejvíce agilní příchozí. Těm sice ještě byly znehodnoceny doklady, aby už se nemohli vrátit zpět do NDR, vzápětí se ale k přechodu nahrnulo tolik lidí, že pohraničníci nebyli schopni jakékoli další akce. Do Západního Berlína najednou vstoupily desítky tisíc lidí, kteří se objímali s tamními obyvateli.
Ještě dnes si vzpomínám na záběry východních Němců, jak reagovali, když vkročili do západní zóny. Známý je třeba záběr na mladý pár, který ukáže své modré občanské průkazy pohraničníkům, ti oba mladé vpustí, oni udělají krok a začnou se objímat. Jediný krok... Krok přes neviditelnou čáru mezi nesvobodou a svobodou. Krok, který změnil celý jejich život.
Jiní plakali dojetím, smáli se nebo prostě jen nevěřícně koukali kolem sebe. Ačkoli některým jejich spoluobčanům se dva měsíce předtím podařilo utéct na Západ přes západoněmecké velvyslanectví v Praze, zde najednou viděli, že jsou svobodní i oni – byť ještě před několika málo hodinami by si něco takového ani nedovedli představit. Stejně nevěřícně jsme na to koukali i my v Československu – a také vedení Východního Německa. To se vzpamatovalo chvíli před 22. hodinou, kdy dalo státní televizi příkaz přerušit vysílání a hlásit, že úprava cestovního ruchu je zatím jen návrhem a ať tedy lidé nepřekračují hranice. Toto vysílání ale už nikdo neposlouchal – u zdi, na níž od roku 1961 zahynulo asi 200 lidí (přesné číslo se nikdy nepovedlo určit), vypukly obrovské oslavy a z Berlína se stalo opět jedno město.
Tento příspěvek záměrně uveřejňuji až teď večer. Zkuste schválně sledovat hodiny, abyste viděli, za jak krátkou dobu se také může zhroutit něco, co lidé ze srdce nenávidí. Stačí jen malý impuls, jímž v tomto případě byl nepřipravený projev Güntera Schabowského.