Před sto lety vypukla sedmidenní válka s Polskem

Před sto lety vypukla sedmidenní válka s Polskem

Jsem velice ráda, že Česká republika má v současné době se všemi svými sousedy nadstandardní vztahy, díky nimž si všechny země navzájem vycházejí vstříc. Nebylo tomu tak ale vždy a o to více je potřeba si tuto historii připomínat, aby se už nikdy neopakovala. Příkladem může být to, co se odehrálo přesně před sto lety, 23. ledna 1919. Tento den vypukla krátká, ale urputná válka s Polskem, které na Těšínsku, na něž si činily nároky oba státy, chtělo zorganizovat volby do Sejmu – a to i za pomoci vojska. Navíc zde Poláci zahájili odvody do armády. To ale vyvolalo rychlou reakci Československa, které na Těšínsko poslalo právě navrátivší se československé legionáře z Francie pod vedením pplk. Šnejdárka. K nim se vzápětí přidružily i další vojenské útvary včetně našich legionářů z Itálie a společně začaly Poláky vytlačovat z československého území. Došlo k několika bitvám, zvláště o Karvinou byly sváděny tuhé boje. Čsl. jednotky poté vstoupily na dnešní polské území a pronásledovaly prchající Poláky až ke Skoczówu zhruba 12 km ve vnitrozemí. Následně ale zasáhly dohodové mocnosti, které nechtěly, aby nově vzniklé státy mezi sebou řešily spory takovým způsobem. Vojska pplk. Šnejdárka se tedy po sedmi dnech od vypuknutí války stáhla zpět. Na čsl. straně bylo zhruba 53 padlých, na polské téměř dvojnásobek. ČSR vyšla z bojů vítězně, důležité bylo, že zajistila železnici Bohumín-Košice, kterou od října 1918 drželi Poláci, čímž značně znesnadňovali naše spojení se Slovenskem. Tím však boje o Československo neskončily, protože mnohem těžší srážky nás čekaly při bojích s Maďary o několik měsíců později. Tato historie už je naštěstí dávno za námi, ale je potřeba na ni nezapomínat, abychom si vážili toho, že se svým okolím žijeme v míru.