Rozsvícení vánočního stromu v Třebíči

Poté, co jsem si v sobotu s chutí užila rozsvícení vánočního stromu u nás v Koněšíně, zamířila jsem v neděli na podobnou akci také do Třebíče. Bylo to poprvé za posledních možná dvacet i více let, co jsem zažila vstup do adventu někde jinde než v mé domovské obci – a tak jsem byla velmi příjemně překvapena atmosférou. Na Karlově náměstí se sešly snad dva tisíce lidí, kteří popíjeli svařené víno a ochutnávali vánoční dobroty, prostě po celém městě už vládla předvánoční nálada. Do toho mladí trumpetisté ze ZUŠ Třebíč ze třídy pana učitele Matouška hráli koledy a děti ze souboru Okáček při MŠ Duha zpívaly písničky, které pro ně složila paní učitelka Zoňová – mimo jiné i o Mikuláši na třebíčské radnici, což pobavilo nejen mě, ale určitě i všechny přítomné.
Svátečního slova s vánočním poselstvím se ujal pan starosta Pavel Pacal. Velmi pěkně hovořil o hodnotách, které nám utíkají mezi prsty. A také o tom, že ze všeho nejvíce můžeme svým nejbližším darovat čas. Až s věkem si většinou začínáme uvědomovat, jak častou chybou bylo říkat svému okolí, dětem, partnerovi, rodičům, kamarádům: „Já nemám čas.“ Pojďme se pokusit o nápravu alespoň v době adventu a nadcházejících Vánoc.
Následně tři holčičky s panem starostou odpočítaly „pět, čtyři, tři, dva, jedna…“ – a strom se krásně rozsvítil. Na náměstí se ale nerozzářila jen jedle obrovská dovezená tentokrát z ulice Dr. Suzy, ale celé nádherně ozdobené náměstí s kostelní věží a dalšími přilehlými ulicemi. Přijela jsem do tmy, ale odjížděla jsem z nádhery, která může konkurovat velkým a „vánočně zavedeným“ městům. Už se těším na vánoční trhy na náměstí, které startují 13. prosince. Třeba se tam potkáme u teplého a lahodného nápoje, nebudeme spěchat a navzájem si darujeme svůj čas.
Vítejte v adventu, moji milí.