Senát

Na první pohled jde o odborné téma. Ve skutečnosti se ale týká každého z nás. Řeší totiž, za jakých podmínek si stát může více půjčovat a vytvářet výjimky z pravidel, která mají držet veřejné finance pod kontrolou.

Nikdo nezpochybňuje potřebu investovat do dopravy, energetiky nebo bezpečnosti. Právě proto byla debata tak dlouhá a místy velmi živá.

Paní ministryni jsem položila dvě otázky:

Doporučila by stejný princip hospodaření, který tato novela umožňuje státu, také obcím a krajům?

Pokud nás podle jejích slov bezpečně hlídá evropský limit 3 % HDP, proč potřebujeme další výjimky z národních pravidel?

Na druhou otázku jsem odpověď obdržela.

Na první z nich během debaty nezazněla jednoznačná odpověď.

V následné diskusi zaznělo mimo jiné, kolik mají obce a kraje prostředků na svých účtech. Jako bývalá starostka ale vím, že za těmito rezervami často stojí roky příprav velkých investic – kanalizací, škol, školek, komunikací nebo vodovodů.

Proč je tato debata důležitá?

Protože státní dluh není jen číslo v tabulce. Každoročně platíme desítky miliard korun jen na úrocích a obsluze státního dluhu. To jsou peníze, které pak chybí ve školství, zdravotnictví, sociálních službách nebo dopravní infrastruktuře.

Proto si stále kladu otázku, proč má stát žádat větší flexibilitu při hospodaření, když od obcí a krajů současně očekáváme odpovědnost, předvídatelnost a schopnost připravovat se na budoucí investice.

Odkaz na stenozáznam z jednání Senátu: www.senat.cz