Setkání, která nejsou náhodná

Netušila jsem, kdo mši svatou slouží, ale ta slova se dotýkala srdce. Až později jsem zjistila, že celebrantem byl otec biskup Pavel Posád, který pochází z Budkova na Třebíčsku – tedy z místa, které spadá do mého senátního obvodu a které velmi ráda navštěvuji. Nebyla to však první chvíle, kdy jsem ho takto „objevila“. Poprvé mě zasáhlo jeho kázání na poutním místě v Žarošicích – tehdy jsem ho ještě osobně neznala, a přesto jako by ke mně mluvil přímo. Od té doby mám pocit, že mi vstupuje do života vždy ve chvíli, kdy to nejvíc potřebuji. Jen Bůh ví, proč a kdy tomu tak má být. Po skončení Večera lidí dobré vůle, který v přímém přenosu vysílala Česká televize, jsme se s manželem pomalu chystali k odjezdu na ubytování. A právě v tu chvíli jsme se nečekaně setkali s otcem biskupem Posádem. Pozdravili jsme se a začali si spolu povídat. S radostí jsem mu vyprávěla o mši, které jsem se účastnila odpoledne – jak silná byla a jak jsem si z ní dělala poznámky do mobilu. A tak jsme společně došli k tomu, že ji celebroval právě on. Jedna z těch vzácných chvil, která vás zastaví a připomene, že nic není náhoda. Myšlenky, které jsem si z jeho kázání odnesla: aby nám nechyběli lidé dobrého srdce, neztratit víru a nebudovat svět bez Boha, člověk může bez Boha žít, ale bez Boha nemůže být šťastný, dar víry neseme v křehkých nádobách – proto musíme víru bránit, prohlubovat a být hlasateli této víry, ve svých rukou a ve svých srdcích neseme poklad, kterým můžeme další obohatit, v lidském srdci je prázdnota, kterou může naplnit jen Bůh, buďme lidmi jako Cyril a Metoděj – tak jako oni nesme odpovědnost za spasení všech lidí, Bůh daroval slovanským národům světlo a víru. Víra je dar. Někdy tichý, jindy zřetelný, ale vždycky živý.