Setkání s laureátkou Nobelovy ceny míru

Nobelova cena míru. Jaké ohodnocení může stát výše? Jejich držitelé bývají výjimečné osobnosti – a žen, které ji obdržely, je ještě méně než mužů. Já včera měla možnost se s jednou z laureátek Nobelovy ceny míru setkat. Na státní návštěvě ČR je nyní delegace z Myanmaru (Barmy), kterou vede státní poradkyně, fakticky předsedkyně vlády, této asijské republiky paní Aun Schan Su Ťij. Někdejší disidentka, která měla velmi blízko k Václavu Havlovi, obdržela Nobelovu cenu míru v roce 1991, strávila sedm a půl roku v domácím vězení a v roce 2015 se stala neoficiální hlavou státu – v němž má ale stále hlavní slovo armáda, která ji dříve věznila. Díky uvolnění poměrů a postupné demokratizaci, které paní Su Ťij ve své zemi vybojovala, však paní Su Ťij může Myanmar oficiálně zastupovat a volně se pohybovat po světě.
Jako členka senátního Výboru pro záležitosti EU jsem spolu s kolegy, místopředsedou Senátu Janem Horníkem, a předsedou Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu Zdeňkem Linhartem, včera pro paní Su Ťij a členy její delegace uspořádala oficiální večeři, při níž jsme s Barmánci jednali o možnostech vzdělávání, energetice a turistice.
Na vzdělání kladou velký důraz, o čemž svědčí i jedno přísloví, které paní Su Ťij použila: „Nevzdělaný člověk, je jako květina, která nevoní.“ Uvítali by, kdyby u nás mohlo studovat více jejich studentů, zde je ale velkou překážkou osvojení si češtiny. Tu se učí osm měsíců, což na zvládnutí akademického titulu Bc., nestačí. Další, magisterské studium již nepředstavuje problém, jelikož na této úrovni již mohou studovat v angličtině, která díky tomu, že někdejší Barma byla spravována Brity, slouží v Myanmaru jako neoficiální dorozumívací jazyk. Barmánci kladou na zahraniční vzdělávání důraz také z toho důvodu, že vystudovaní lidé se vracejí zpět do Myanmaru, čímž vracejí své zemi možnost vzdělání v zahraničí – a jak prozradil náš pan velvyslanec, který delegaci doprovázel, vracejí se zpět také právě kvůli paní Su Ťij.
Myanmar je zemědělskou zemí, a právě pro zemědělství hledá delegace investory. Barmánci mají zájem i o rozvoj energetiky a cestovního ruchu. V tomto ohledu jsou pro ně vzorem Seychely, kam přijíždí ten typ turistů, který neničí přírodu. To předpokládá movitější a vzdělanou klientelu, která si klade za cíl udržitelný rozvoj planety.
Hovořili jsme také o mírových procesech, kterými (nejen) Myanmar prošel a stále prochází. Jako zpravodajka Výboru pro záležitosti EU jsem s ní diskutovala o mé nedávné zprávě týkající udržitelného rozvoje Evropy, v níž jsem mír stavěla na první místo – jinak by nebylo možné nastartovat další procesy. V tomto ohledu jsem se omluvila všem přítomným pánům, ale musela jsem k tomu podotknout, že kdyby bylo více žen v politice a u mírových jednání, celý proces by se výrazně urychlil, s čímž paní Su Ťij jednoznačně souhlasila.
Zabývali jsme se i vlivem sociálních sítí a nových technologií na společnost a shodli jsme se na tom, že zejména mladí lidé jsou sociálními sítěmi doslova pohlceni, nepovídají si spolu, jsou uzavřeni do sebe. Tento problém neřešíme jen my, ale i Barmánci.
Paní Su Ťij na mě udělala veliký dojem, je velmi skromná, vnímavá a profesionální dáma. Na závěr večeře se šla podepsat do pamětní knihy Senátu a následovalo předání darů. Dlouho jsem přemýšlela, jakým osobním dárkem ji potěšit – a protože měla křesťanskou výchovu, napadlo mě, že bych jí mohla věnovat malou sošku Pražského jezulátka. Při předání sošky jsem jí pomocí tlumočníka řekla, že soška má ochraňovat její kroky a činy, které pro svoji zemi koná. Na paní Su Ťij bylo patrné, že ji tento dárek dojal. Poděkovala mi a řekla, že si sošku umístí ve své pracovně. Náš pan velvyslanec mi později řekl, že tato chvíle byla velmi dojemná a že paní Su Ťij tento drobný dárek udělal velkou radost. A já mám pro změnu radost, že laureátka Nobelovy ceny míru bude mít mezi suvenýry, které si vozí ze zahraničních cest, i drobnost od ženy z maličké české obce Koněšín.