Setkání s profesorem Jaromírem Šofrem

Třebíčský rodák, který má podíl na Oscaru, nejslavnější filmové ceně světa. Opravdu, Jaromír Šofr byl dvorním kameramanem filmů Jiřího Menzela, s nímž natáčel i „oscarové“ Ostře sledované vlaky. Bez jeho kamery by tento snímek rozhodně nebyl tak silný a český film byl o jednoho Oscara chudší.
Kromě toho ale můžeme zmínit i jiné známé filmy jako třeba Rozmarné léto, Skřivánci na niti, Na samotě u lesa, Obsluhoval jsem anglického krále, Konec starých časů, Vesničko má středisková či nám velmi blízké Postřižiny natáčené v dalešickém pivovaru. A samozřejmě také mnoho dalších filmů, na nichž pan prof. Šofr spolupracoval třeba s Věrou Chytilovou, Evaldem Schormem, Jiřím Krejčíkem či Otakarem Vávrou – prostě s nejvýznamnějšími režiséry na jejich nejvýznamnějších filmech. Těch celovečerních má na kontě na čtyři desítky. Během své dlouholeté kariéry získal také řadu individuálních ocenění, mj. i Českého lva za již zmíněného „anglického krále“. V říjnu tohoto roku ho Třebíč ocenila Cenou města za jeho celoživotní dílo.
Prof. Jaromíra Šofra starší ročníky v Třebíči znají jako potomka lékárnické rodiny. Šofrovi měli na Stařečce, bohužel v její nyní již zbourané části, lékárnu, která byla známa v širokém okolí. A co mě osobně velice těší, že mívali i chatu na Jihlavce u Koněšína.
Pan profesor není ale „pouze“ vynikající, lze říct světově ceněný kameraman, který kameru učil nejen na FAMU, ale v letech 1999 až 2008 i na Columbia College v Chicagu, nýbrž také skvělý saxofonista a malíř. Právě jeho obrazy jsem měla tu možnost zhlédnout minulou sobotu v galerii v Novoměstské radnici v Praze. Výstavou nazvanou „Tajemné světy Jaromíra Šofra“ naši malou skupinku provedl sám pan profesor se svou paní Helenou a musím říct, že to byla prohlídka velice zajímavá a inspirující.
Pan profesor Šofr je totiž neuvěřitelný detailista, který razí krédo, že i kdyby se z jeho rozměrných pláten vystřihl čtvereček veliký 10x10 cm, musí z něj vzniknout nový obraz. A tak jsme na malbách objevovali miniaturní postavy a městečka, drobná koňská spřežení či stromečky – dovedně doplňující mnohem větší motivy, které dominovaly celku. Jeho obrazy jsou snové, fantaskní, plné magického realismu. Mnohé postavy jsou namalovány podle skutečnosti, pan profesor je však zasadil do krajiny podivuhodných barev a tvarů. Každý obraz v sobě nese zajímavou historii, pan profesor nám vysvětlil, čím se při jejich tvorbě inspiroval, proč zvolil zrovna tyto barvy, či třeba proč kočka na malbě kouká tak smutně. Kameraman se v něm rozhodně nezapře, protože jsme se také dozvěděli, jak při jejich tvorbě pracuje se světlem či jak je ztmavuje, pokud se mu zdají příliš světlé.
Bylo to jedno z nejzajímavějších setkání, jaká jsem v poslední době absolvovala. Pan prof. Šofr je velice vzdělaný a kultivovaný člověk s ohromně širokým uměleckým záběrem, krásným projevem a ještě hezčím viděním světa. Pohled na jeho obrazy působí nadmíru odpočinkově, zhlédnutí filmů, které vznikly v jeho kameře, je pohlazením po duši, poslech jeho saxofonových nahrávek je příjemným pro každé ucho. Moc bych si přála, aby namaloval ještě jeden obraz, v němž by opět svým mistrným magickým způsobem zachytil ještě řeku Jihlavku pod Koněšínem.