Slavnost v jaroměřickém chrámu sv. Markéty

Dnes je neděle, tedy sváteční den. Musím se ale přiznat, že já veliký svátek zažila už v pátek – a se mnou asi všichni občané Jaroměřic nad Rokytnou, kteří mě pozvali na krásnou, byť trochu smutnou akci. Poslední den otevřených dveří tamního barokního skvostu, chrámu sv. Markéty. Tento svatostánek, který svou nádherou nemá v širokém okolí obdoby, je totiž v havarijním stavu. Trámy ničí tesařík a plíseň, obrovská kupole, která je fakticky symbolem Jaroměřic, praská. Tím velmi trpí i vzácné fresky, které jsou v kupoli namalované a které roku 1734 namaloval Karel František Tepper. Statika celé kupole je už silně narušená, zdivo se totiž posunulo o několik centimetrů. Jedinou možností je tedy generální oprava. Její cena? Nejméně sto milionů korun!
Zdá se to být jako obrovská částka – a také, že je. Ale chrám sv. Markéty, bez něhož by Jaroměřice nad Rokytnou nemohly být nazývány Moravskými Versailles, si ji zaslouží. Stejně jako občané Jaroměřic, kteří jsou na svůj chrám tak hrdí, a stejně jako občané celé naší země, protože – byť si to třeba ani neuvědomují – chrám je opravdovým architektonickým unikátem. A stejně jako občané celé Evropy, protože chrám sv. Markéty je perlou evropské architektury, která se může měřit třeba s památkami ve Španělsku či Itálii. Pátek 20. září 2019 byl posledním dnem, kdy jste chrám mohli na dlouhou dobu navštívit – a Jaroměřičtí tento den pojali opravdu velkolepě.
Samotný Jan Adam z Questenberka, majitel jaroměřického panství a stavitel chrámu, spolu se svou chotí pozdravili všechny obyvatele Jaroměřic a svěřili panu faráři Tomáši Holcnerovi, který byl hlavním iniciátorem oprav, veškerou svoji důvěru, že záměr dovede až do konce. Otec Tomáš na tyto práce však nebude sám. Jak řekl, vše stojí na čtyřech pilířích – myšlence, odvaze, příležitosti a partnerství. Všechny čtyři se navzájem doplňují. Bez prvotní myšlenky a důvěry, kterou mu dali jeho farníci, by v sobě nenašel odvahu se do takového velkého projektu pustit, pak se ale objevily příležitosti ve formě dotací a hlavně partnerů v podobě Kraje Vysočina, Ministerstva kultury, památkářů a dalších důležitých institucí, kteří oné myšlence byli nakloněni. A nyní, jakkoli se to nezdá, jsou práce díky tomu již z poloviny hotovy. Veškerá dokumentace je již zařízena, smlouvy podepsány. Jen tato fáze trvala tři roky – a další tři roky budou trvat opravy. Během nich chrám změní barvu, aby odpovídala baroknímu slohu podobně jako přilehlý zámek, zcela se opraví kupole, ale i podlahy, prostory chrámu budou upraveny tak, aby sloužily k setkávání věřících i turistům.
Pracovníky čeká spousta práce, u kterých jistě nebudou chybět třeba i nenadálé situace, mnohdy i zmatek – ale sama svatá Markéta zvítězila dle legendy nad drakem, který je symbolem zmatku a chaosu. A já věřím, že sama svatá Markéta bude nyní všechny, kdo se na pracích na jejím chrámu budou podílet, ochraňovat před tímto drakem.
Já osobně bych chtěla všem, kdo se na tomto projektu podílejí, poděkovat za odvahu. Ze všech však cítím, že své práci věří – a hlavně, že v ní vidí něco velkolepého, něco, co mohou ve své profesi vykonat třeba jen jednou za život. Chápou, že to, do čeho se pustili, je práce nejen pro nás, ale hlavně pro příští generace.
Což se mi potvrdilo i přímo v chrámu během slavnostního večera. Nevím, snad to byla náhoda, ale rozhodně to bylo symbolické… Seděla jsem v první řadě, hned v blízkosti Questenberků a zpěvaček a zpěváků ze souboru Musica Animata, kteří provázeli celý večerem. A najednou se u mě objevila dvě malá děvčátka. Zezadu přes ty davy neviděla, a tak se zcela samozřejmě prodrala mezi lidmi až dopředu. A pak si mně sedla na klín. Tak hezky a nenuceně – jak to umějí jen malé děti. Dívenky byly moc hodné a až do konce poslouchaly koncert a sledovaly všechny řečníky. Když vše skončilo, začaly si se mnou povídat. Prý se jmenují Baruška a Michalka a na koncert přišly s babičkou a maminkou. Jenže stály úplně vzadu, a tak jim babička řekla, ať zkusí jít trochu blíže ke zpěvákům. Do školy půjdou až příští rok, ale když jsem viděla jejich kuráž, už teď vím, že se ve světě neztratí. A také vím, že to budou právě ony, ta příští generace, jakož i generace, které přijdou po nich, komu je záchrana chrámu sv. Markéty určena. My ji neděláme pro sebe, děláme ji hlavně pro ně – pro Barušku, Michalku a jejich kamarády a kamarádky. Ačkoli si tyto holčičky zřejmě neuvědomovaly, při jak významné chvíli se tento večer ocitly, až budou větší, budou chrám sv. Markéty obdivovat tak jako my. A kdo ví, třeba budou i při slavnostním znovuotevření chrámu, které se plánuje na 23. února 2023. Tou dobou budou už chodit do školy, a tak si pro návštěvníky třeba připraví také nějaký pěkný program stejně, jako si jej v pátek připravily děti z jaroměřické ZŠ Otokara Březiny pod vedením pana ředitele Zdeňka Uttendorfského. A pak budou celý život vzpomínat, že byly při tom – při jedné z nejvýznamnějších chvil v moderních dějinách Jaroměřic.
Milí občané Jaroměřic nad Rokytnou, přeji vám hodně štěstí a trpělivosti při opravě tak velkolepého chrámu, na který můžete být právem pyšní. Věřím, že to dobře dopadne. Ať nad vámi svatá Markéta stále bdí.
A ještě malý dovětek – na opravu můžeme přispět všichni pomocí tohoto účtu: 227291789/0300. Pevně věřím, že na něm budou částky přibývat. I ta nejmenší se počítá.