Slavnostní žehnání třebíčské kanceláři

Včera jsem pro své přátele a rodinu uspořádala malé adventní setkání, u jehož příležitosti jsem požádala otce Pavla Rostislava Novotného z novoříšského kláštera, aby kancelář slavnostně požehnal. Věřícím lidem nemusím vysvětlovat, proč je to důležité, ale jak se říká: „Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání.“
Otec Pavel před samotným žehnáním pronesl krátké zamyšlení, v němž hovořil o svém (ale i mém) přání, aby kancelář byla místem setkávání, kde lidé budou společně nacházet cesty k tomu, jak řešit problémy, objevovat nové možnosti či vytvářet nové hodnoty. Hovořil o opravdových hodnotách, které jsou mi blízké. Nechci, aby kancelář byla „má“ v tom smyslu, že zde bude platit jen mé slovo. Chci, aby její prostory lidi spojovaly. Pevně věřím, že tomu tak bude. K tomu ať nám pomáhá i sám Hospodin.
Děkuji všem, kteří se včerejšího svěcení zúčastnili. V první řadě mému manželovi Petrovi a dceři Katce, dále paní starostce Hrotovic Haně Škodové, třebíčské zastupitelce Marii Černé, mé kamarádce Pavlíně Štěrbové, starostovi Třebíče Pavlu Pacalovi a jeho manželce Dáši i malému Pavlíkovi, třebíčskému místostarostovi, a zároveň někdejšímu senátorovi za Třebíčsko Pavlu Janatovi, panu Jiřímu Kolaříkovi, jemuž dům, v němž kancelář sídlí, patří, panu Michalu Syrovému ze společnost McRai, která v domě taktéž sídlí, mému asistentovi Milanu Krčmářovi, a samozřejmě ještě jednou i otci Pavlu Rostislavu Novotnému za jeho ochotu a laskavost kanceláři požehnat.