Světový den knihy

Na dnešek připadá Světový den knihy, který organizace UNESCO vyhlásila jako vzpomínku na autory Williama Shakespeara a Miguela de Cervantese. Shakespeare totiž zemřel 23. dubna 1616 (dle juliánského kalendáře) a Cervantes jen o den dříve. Právě druhý jmenovaný pocházel ze Španělska, přičemž v jedné jeho provincii, v Katalánsku, spojují Světový den knihy se svátkem sv. Jiří. Mají tam velice hezký zvyk – každý, kdo si ten den koupí knihu, dostane růži.
U nás si v současné době knihy bohužel můžeme koupit pouze pomocí e-shopů, knihkupectví jsou zavřena. Pevně ale věřím, že brzy zase budeme moci vstoupit do jejich dveří a vdechnout tu krásnou vůni papíru a tiskařské barvy. O Češích se říká, že jsou národem čtenářů, ročně se u nás prodá knih za osm miliard korun. Přitom ti nejmenší knihkupci jsou nynější koronavirovou krizí postiženi nejvíce – jejich marže jsou opravdu malé, svou práci mnohdy berou jako svůj koníček. Za to jim patří obrovský dík.
Doufám také, že se z krize vzpamatují i nakladatelství, aby knihy mohly u nás vycházet i nadále. Ročně se jich na český trh dostane asi 15,5 tisíce. Je tedy opravdu z čeho vybírat.
Měla jsem tu čest už několik knih také pokřtít. Je to velmi hezký pocit – nejedná se totiž o křest běžné věci, ale příběhu. Stojíte u něčeho, co lidé budou hodiny či dny znovu a znovu otevírat, vracet se k tomu, přemýšlet nad postavami a dějem, možná i nad tím, proč autor v daném okamžiku použil zrovna toto slovo či větu, a zda tento důvod nebude vysvětlen o několik stránek dál, kdy do příběhu něco zasáhne.
Knihy jsou jako tajemné bytosti, které těžko mohou být nahrazeny filmem. U knih si sami ve své fantazii představujeme hlavní postavy a lokality, nahlížíme na děj očima jejich hrdinů a prožíváme s nimi jejich osudy. Umožňují nám cestovat do minulosti i do budoucnosti, na místa vzdálená i blízká, projít se díky nim můžeme po amerických prériích, asijských velehorách i po Třebíčsku. To vše nám má připomínat Světový den knihy, který slavíme právě dnes, 23. dubna.