Téměř 200 let českých stop v Srbsku

Právě za našimi krajany jsme se členy a tajemnicí Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí přijeli.

V sobotu 15. srpna jsme byli pozváni do Českého Sela na tradiční Paprikašiádu. Prohlédli jsme si zdejší muzeum a hlavně se setkali s krajany a představiteli Českých besed z různých částí Srbska.

Čeština, české písničky, zvyky a tradice se tu předávají už po několik generací. Krajané pořádají společenské a kulturní akce, pečují o své kostely a památky a udržují živý vztah k českým kořenům.

V Kruščici jsme navštívili římskokatolický kostel a český etnodům – původní české stavení, které krajané zachránili a postupně z něj vytvářejí místo pro setkávání, výuku češtiny a připomínání života svých předků. Je tu vidět také velké úsilí místních o rozvoj obce a zlepšování každodenního života jejích obyvatel.

V Bele Crkvi jsme navštívili Českou besedu a České informační a mediální centrum. Jeho duší je Jaroslav Bodnár – muzikant, redaktor a člověk, který české komunitě věnuje velkou část svého života. Český rozhlasový pořad České slovo má za sebou už více než 300 vysílání.

Jsem ráda, že v tom naši krajané nejsou sami. Česká republika podporuje výuku češtiny a dnes tu působí Alena a Stanislav Havlovi, kteří se svými šesti dětmi žijí přímo mezi krajany a zapojují se do života celé komunity.

Více než deset let sem pravidelně přijíždějí také dobrovolníci z Hnutí Brontosaurus. Společně s místními pečují o české památky, staré studny a křížky, pomáhají s obnovou českého etnodomu v Kruščici, turistickým značením i místními akcemi. Za ty roky tu vznikla také řada přátelství a vazeb mezi lidmi z Česka a místními krajany.

Pomáhají i české kraje, obce, další organizace a jednotlivci.

Velké poděkování patří také Velvyslanectví České republiky v Bělehradě za dlouhodobou podporu krajanů i péči, kterou nám během naší cesty věnovalo.

A pokud budete někdy cestovat do Srbska, zkuste zamířit také sem. Krajané o návštěvníky z Česka stojí a rozvoj cestovního ruchu může této oblasti pomoci.

My jsme se mezi nimi cítili opravdu srdečně vítáni. Jako doma.

Největší poděkování ale patří samotným krajanům – za jejich srdečné přijetí a hlavně za všechno, co po generace dokázali uchovat, co dál rozvíjejí a předávají svým dětem a vnoučatům.

Naše cesta mezitím pokračuje za krajany v rumunském Banátu. Srbsko tím ale ještě neopouštíme – zůstalo tam mnoho lidí a příběhů, které stojí za to představit.