ÚS se zastal církví, epopej míří do Krumlova

V uplynulém týdnu se podařilo zdárně vyřešit dvě mému srdci blízké záležitosti. Nejprve se Ústavní soud postavil proti zdanění finančních náhrad církevních restitucí. Vše bylo již dříve ošetřeno smlouvami státu vůči církvím – a najednou by měl stát tyto smlouvy porušit? Pak by to ale nebyl právní stát. Stejně tak by mohl postupovat kdekoli jinde – stavebním firmám by nezaplatil za nové dálnice, lidem by mohl vzít třeba důchody, prostě nic by neplatilo. Všechno by bylo na libovůli státních úředníků či politiků. Takto opravdu nelze postupovat, a soud proto rozhodl správně. Jen mě mrzí, že se taková věc musela řešit až u Ústavního soudu – my v Senátu byli z naprosté většiny proti, Poslanecká sněmovna nás ale přehlasovala. Podle mě ale naprosté většině poslanců, kteří hlasovali pro zdanění náhrad, muselo být jasné, že zde žádnou kličku, jak církevní náhrady zdanit, prostě najít nejde. Přesto to zkusili, a tak nezbylo, než se obrátit právě na Ústavní soud.
Druhá věc, která mě potěšila, je rozhodnutí pražského zastupitelstva o navrácení Muchovy Slovanské epopeje do Moravského Krumlova (zatím na pět let, záleží však, zda do té doby Praha najde odpovídající prostory, kam by mohla tak rozměrná plátna umístit). V této záležitosti jsem pomáhala kolegovi senátorovi Herbertu Paverovi a starostovi Moravského Krumlova Tomáši Třetinovi, kteří na navrácení tohoto monumentálního výtvarného díla pracovali několik let. Proto mi zpráva o tom, že epopej opět uvidíme na moravskokrumlovském zámku, udělala obrovskou radost. Tam byla plátna vystavena od roku 1963, v roce 2010 tehdejší vedení Prahy rozhodlo epopej ze zámku přemístit do Prahy, kde byla uschována v depozitáři. Nyní budeme moci toto nejslavnější dílo Alfonse Muchy opět zhlédnout v Moravském Krumlově, na což se moc těším.