Vernisáž výstavy žákovských prací o TGM

O tom, jak šikovné jsou třebíčské děti, se můžete až do konce března přesvědčit v Městské knihovně Třebíč. V Zeleném salonku, jenž se nachází v prvním patře v oddělení pro dospělé, a je tedy přístupný kdykoli během otevírací doby knihovny, včera začala výstava prací na téma „Masaryk a Třebíč“. Ty připravili žáci základních škol a Gymnázia Třebíč v rámci soutěže, kterou jsem měla tu čest organizovat.
Výsledky snažení jsou rozděleny abecedně podle zúčastněných škol a hned zkraje najdete práce žáků ZŠ Bartuškova. Ta postavila dva týmy, přičemž ten mladší (a zároveň zcela nejmladší v rámci celé soutěže) byl pro svůj ohromný elán a také velmi pěkné zpracování vyhodnocen jako nejlepší. Onu mapu, která ukazuje, kudy se Třebíčí pohyboval prezident Masaryk v roce 1928, a velice originálně pojaté vznášející se kvádry s fotografiemi tehdejších i dnešních třebíčských prostranství vytvořily děti kolem Marie Magdalény Davidové. Ta se včerejší vernisáže též zúčastnila a popsala, jak to vlastně s účastí jejího týmu na soutěži bylo. Když se o této akci doslechla, hned se pro ni nadchla, ale neměla žádné parťáky. Svým zapálením pro věc, a přesvědčovacími schopnostmi, záhy přemluvila ještě Yasmin Shudeiwu, Gabrielu Svobodovou a Viktora Ježka, s nimiž se pod vedením paní učitelky Šabatové pustila do práce. Začali se zajímat o Masaryka i starou Třebíč a před očima se jim objevily dávno zapomenuté osudy a příběhy. A protože v dětském věku není nic nemožné, postupně tyto příběhy v podobě fotografií a starých záznamů přeměnili v originální exponáty, což jim posléze přineslo nejvyšší ocenění, které jim bylo uděleno v sobotu 29. února v Kamenném sále zámku.
„Dneska jsme si ve škole připadali jako celebrity,“ prozradila s tak nevinným výrazem ve tváři, že se všichni dospělí, kteří jejímu vyprávění naslouchali, neubránili úsměvu. A pak pokračovala: „Soutěž mě moc bavila a chtěla bych si ji zase někdy zopakovat.“
Maruško, mohu Tě ujistit, že budeš mít šanci – už jsme totiž s paní Kabelkovou z třebíčské knihovny, paní Padrnosovou z Moravského zemského archivu, panem Baštou z Muzea Vysočiny Třebíč a také se všemi učiteli, kteří akci připravovali, přemýšleli nad dalšími tématy pro nadcházející roky.
Právě paní Jitka Padrnosová z archivu si pro včerejší vernisáž připravila poutavé vyprávění o tom, jak Masarykova návštěva Třebíče vlastně vypadala. Úplně jsem viděla ty davy lidí lemující silnice, po nichž projížděl, slavobrány při vjezdu do města, květinami zdobené průčelí radnice, nadšené děti a vyzvánění kostelních zvonů… Pan prezident Masaryk byl lidmi milován a Třebíčany si získal ještě více, když jim prozradil, že do jejich města v mládí několikrát zavítal. Měl tu známé, z nichž někteří ho v Třebíči také uvítali. Jako dárek dostal od zdejšího ševce pana Zelníčka jezdecké boty, které mu prý seděly jako ulité. Navštívil také baziliku sv. Prokopa na Podklášteří, které tehdy bylo samostatné – a na její obnovu věnoval 15 tisíc korun.
Z Třebíče pokračoval do Telče a cestou ve Štěměchách neplánovaně zastavil, aby se mohl setkat s lidmi, jimž pouhé dva dny předtím shořely domy. Těm věnoval osm tisíc korun, což tehdy byly značné peníze. Jak asi mohli být ti lidé dojati a překvapeni, když se zčistajasna objeví prezident, kterého si všichni váží a kterého obdivují, projevuje jim účast, a ještě jim přináší tak velkou podporu? Jsem přesvědčena, že tehdy nikdo neskrýval slzy dojetí…
Pan prezident Masaryk dokázal lidi spojovat, každému šel příkladem. Byl to moudrý a laskavý člověk, a zároveň opravdový státník. Kéž bychom se v čele státu někdy opět dočkali další podobné osobnosti.

Děkuji všem dětem, které se soutěže zúčastnily. Skutečnost, že se zajímají o tak významného člověka, jeho myšlenky, hodnoty a činy, mě naplňuje nadějí, že se nového Masaryka možná někdy opět dočkáme.

PS: A také moc děkuji za krásnou kytici, dámy!