Vzpomínkové setkání 169. výročí narození T.G.M

Dnes je to přesně 169 let, co se v Hodoníně narodil chlapec Tomáš, ze kterého se později stal univerzitní profesor – a ještě později náš první prezident. Tomáš Garrigue Masaryk, jedna z nejvýznamnějších osobností našich dějin, nám má stále co říct. Jeho myšlenky platí stále a stále je také nutné si připomínat jeho odkaz.
Osobně bych proto moc přála, kdybych se k Masarykově dědictví alespoň malinko přiblížila. Politiku, kterou v roce 1918 nastolil, si však musíme nést v srdci. A právě u srdce mě velice hřeje skutečnost, že jsem dnes mohla převzít záštitu nad tradičními setkáními, jež v Třebíči mnoho roků připravovali lidé, kteří Masarykovo dílo obdivovali po celý život. Přála-li tomu aspoň trochu doba, vždy 7. března se tito lidé sešli u pomníčku prezidentů Masaryka a Beneše v Jubilejním parčíku v Třebíči-Týně, aby tak uctili památku prezidenta-osvoboditele, jehož si mnozí pamatovali ještě z doby, kdy sedávali ve školních lavicích. Jedněmi z těchto organizátorů byl i bývalý třebíčský kronikář Vlastimil Cabejšek. S ním, se starostou Třebíče Pavlem Pacalem, místostarostou Pavlem Janatou, ale i řadou občanů, jimž není lhostejné společenské dění, jsme v Jubilejním parčíku krátce vzpomenuli Masarykovy zásluhy o republiku a demokracii.
Byla jsem velmi ráda, že jsem se na setkání mohla setkat zejména s panem Cabejškem, posledním z původních organizátorů těchto setkání, který všem připomněl pohnutou historii pomníčku. Ten byl totiž v Týně osazen v srpnu 1938, takže jen několik měsíců poté musel být z důvodu německé okupace opět odstraněn. Zdejší vlastenci, zejména starosta Týna pan Josef Voda a pan Josef Černý, však bronzové reliéfy i písmena z pomníčku ukryli, aby je po osvobození v roce 1945 vrátili zpět na místo. Po roce 1945 proběhly v Jubilejním parčíku pouhé tři slavnosti, po komunistickém puči v roce 1948 však tyto akce ustaly. Pomník ale na místě zůstal, díky jeho odlehlosti mu komunisté nevěnovali pozornost. Místo tak zpustlo a zarostlo – ke slovu se však přihlásilo hned začátkem roku 1990, kdy lidé využili nově nabyté svobody a 7. března zde uspořádali velkou vzpomínkovou akci u příležitosti 140. výročí Masarykova narození. Tato setkání, jakož i občasná setkání u příležitosti 28. října, se zde pak konávala pravidelně.
„Reliéf prezidenta Masaryka nám připomíná zásluhy 80 tisíc legionářů a sokolů, kteří se zasloužili o vznik Československa,“ vysvětlil Vlastimil Cabejšek. „Moudrost prezidenta Masaryka pak tento stát přímo pozlacovala.“
Na pomníčku je i reliéf prezidenta Beneše. Ten sem sice byl umístěn již v roce 1938 společně s Masarykovým portrétem, nám však připomíná odboj za 2. světové války.
„Pomníček zde setrval více než 80 let,“ doplnil Cabejšek a pochválil město, že jej loni nechalo obnovit. „Je chvályhodné, že byl obnoven z krásné vysočinské žuly. Přetrvá tak dalších sto let, snad i více, a bude připomínat nezdolnost národa.“
Velice se mi líbil závěr řeči pana Cabejška, který řekl: „Národ, který zná a ctí svou historii, žije. Ať k tomu tedy slouží i tento malý pomníček.“
Ano, pomníček v Třebíči-Týně je malý, ale myšlenka, kterou v sobě nese, je nekonečně velká. Je to myšlenka hrdého národa, který se dokázal prosadit ve světě. A stalo se tak zejména díky člověku, jehož jsme si dnes u tohoto pomníčku připomněli. Díky panu prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi, jenž se narodil přesně před 169 lety.
Děkuji všem, kdo se dnes tohoto pietního setkání zúčastnili, a také třebíčskému Sokolu a Skautu za to, že jejich členové drželi čestnou stráž. Ještě jednou mnohokrát děkuji, bylo mi ctí.