Vzpomínkové setkání

To, že žijeme v míru, není samozřejmost – je to privilegium, jehož se generacím před námi nedostávalo. Proto je nutné si připomínat hrůzy válek, a proto jsme si dnes také připomněli nejen všechny oběti, ale i hrdiny nejstrašnějšího konfliktu lidských dějin. Druhé světové války, která skončila na den přesně před 74 lety. Zdá se to jako dlouhá doba – ale o to větší nebezpečí nám hrozí. Lidí, kteří si pamatují válku, je bohužel čím dál méně, zato je mezi námi čím dál více lidí, kteří nebezpečí různých ideologií bagatelizují, nejsou si jich vědomi, anebo těmto ideologiím dokonce pomáhají opět vyplouvat na povrch. Žijeme v blahobytu, o jakém se našim předkům mohlo jen zdát, ale právě neustálá honba za bohatstvím a za osobním vlastnictvím na úkor společenských hodnot nás o tento blahobyt může připravit.
To vše jsem si znovu uvědomila dnes v Rešicích, kde jsem spolu se svou dlouholetou kamarádkou, tamní starostkou Petrou Jílkovou, vzpomenula rešické padlé včetně výsadkářů Adolfa Opálky a Františka Pospíšila. Petru velice obdivuji za to, jak i v takto malé vesničce dokáže zorganizovat krásnou vzpomínkovou akci a jak dokáže působit na děti z Rešic, že pietní akt sledují opravdu pozorně a ve vší vážnosti. Zároveň jí velice děkuji, že jsem se mohla této vzpomínky zúčastnit spolu s ní – a mimo jiné jí i zatleskat za to, jak se ujala své úlohy v krátké historické scénce. Ta pojednávala o okamžicích mobilizace v Rešicích v roce 1938, sehráli ji členové klubů vojenské historie, kteří do role „paní starostové“ angažovali právě Petru. Přiznám se, že jsem při sledování toho, jak se v Rešicích roztahují Němci a jak musí zasahovat četnictvo a později i vojsko, měla slzy v očích – zvlášť když člověk ví, co v dějinách následovalo poté. Tato ukázka byla opravdu velmi sugestivní, ale to je účel. Lidé si tak uvědomí souvislosti a zamyslí se. Jak jsem řekla již v úvodu, je třeba si neustále připomínat, jak zrůdné ideologie se schovávají za medovými řečmi, a jaké zlo se stane, bude-li se jedna skupina povyšovat nad ostatní. A je také potřeba si neustále připomínat ty, kteří zemřeli proto, aby napravili křivdy, jež byly vyvolány právě zrůdnými ideologiemi a nadřazeností ostatních. Vzpomeňte je prosím také a modlete se za ně spolu se mnou