Zahájení výstavy „Libušino údolí v proudu času“

Dnes jsem si opět uvědomila, jak je důležité připomínat si historii, dobu našich dědečků, babiček, ale i našich starších předků. V Ekotechnickém centru Alternátor v Třebíči jsem se totiž zúčastnila vernisáže výstavy „Libušino údolí v proudu času“, která přibližuje, jak se z tohoto malebného místa, kam chodí relaxovat spousta Třebíčanů, stal lesopark s lavičkami, odpočívkami a množstvím stezek.
Libušino údolí, tehdy zvané Janovo či Stařečské, současnou podobu dostalo již na sklonku 19. století, kdy se o ně začal starat zdejší Okrašlovací spolek. A vidíte, opět to byly spolky, které se snažím tak podporovat. Tehdy i dnes se snažily o to, aby naše okolí bylo krásné, staraly se o naši zábavu i vzdělání.
Výstava se skládá ze zvětšenin historických fotografií (ty dodala paní Zdenka Palátová, pan Pavel Iša a Muzeum Vysočiny Třebíč), a hlavně z množství dobových novinových článků, které o událostech v údolí informují. A vy si najednou uvědomíte, že historie není jen shluk dat a letopočtů, ale je to hlavně množství lidských příběhů. Na panelech se můžete dočíst, jakou radost Třebíčané měli v roce 1886, když po mostě přes Libušino údolí přejel první vlak, jak se bavili u Janova mlýna a na tehdejší Střelnici, jak ale také bojovali o přežití během první světové války, kdy značnou část údolí zcela vykáceli, aby měli v zimě čím topit. Tyto články i fotografie jsou zahrnuty i ve sborníku „Listy z Janova údolí“, který Alternátor vydal k výstavě. Doporučuji si články přečíst – zjistíte tam zajímavosti z Třebíče a okolí, o kterých už my vůbec nevíme, ale jimiž žili naši předkové.