ZŠ Týnská

Původně jsem přijela za panem ředitelem Petrem Volfem kvůli tématu, které je mi osobně velmi blízké – pomníčku prezidentů T. G. Masaryka a Edvarda Beneše v třebíčském Týně. Mluvili jsme o možnosti, zda by škola nemohla do budoucna převzít nad tímto místem určitou záštitu a pomáhat připomínat jeho historii i odkaz prezidenta osvoboditele Tomáše Garrigua Masaryka dalším generacím.

Velmi příjemným překvapením pro mě však byla skutečnost, že právě v ten den probíhala v areálu školy oblastní soutěž Mladý zdravotník pořádaná Českým červeným křížem Třebíč.

Inspirující bylo sledovat děti z různých koutů našeho regionu – z Jaroměřic nad Rokytnou, Hrotovic, Nové Vsi, Moravských Budějovic i domácí Třebíče – jak si poradily s modelovými krizovými situacemi, poskytováním první pomoci i týmovou spoluprací. Právě v těchto chvílích člověk vidí, že mladá generace rozhodně není ztracená, jak někdy slýcháme.

Velmi mě potěšilo i opětovné setkání s Hanou Fukalovou, která je dlouhé roky doslova duší této soutěže a zároveň vede mladé zdravotníky v Jaroměřicích nad Rokytnou. Její energie, trpělivost a práce s dětmi si zaslouží obrovské uznání. Výsledky jaroměřických týmů navíc potvrzují, že svou práci dělá opravdu skvěle.

Potkala jsem tam také děti z Nové Vsi, které jsem nedávno viděla při soutěži mladých hasičů zaměřené na poskytování první pomoci a řešení krizových situací. Na soutěž je doprovodil jejich vedoucí Vít Konecký, pod jehož vedením se děti této činnosti dlouhodobě věnují – a je vidět, že velmi úspěšně.

Sama jsem si mohla vyzkoušet poskytování první pomoci pomocí virtuálních brýlí i resuscitaci na figuríně. Přiznám se, že jsem si při tom vzpomněla na dobu, kdy jsem jako dítě chodila do kroužku Mladého zdravotníka. Postupy jsou dnes samozřejmě úplně jinde, ale ten princip zůstává stejný – nebát se pomoci druhému člověku. A to je nesmírně důležité.

Velké poděkování patří všem soutěžícím, organizátorům, rozhodčím, figurantům i dobrovolníkům, kteří se na celé akci podíleli. Poděkování si zaslouží také ZŠ Týnská a pan ředitel Petr Volf, kteří už řadu let poskytují této soutěži zázemí. Domácí týmy navíc dlouhodobě patří mezi velmi úspěšné.

Při návštěvě školy jsme ale otevřeli i téma, které už tak pozitivní není. Školu dnes navštěvuje více než 460 žáků, přesto má k dispozici pouze jednu malou a zastaralou tělocvičnu, která už dávno kapacitně nestačí. Škola má připravený projekt nové tělocvičny, včetně stavebního povolení. Nechybí vůle ani připravenost. Chybí jediné – finance.

A upřímně? Po tom, co jsem ve škole viděla, jsem přesvědčená, že si novou tělocvičnu jednoznačně zaslouží. Nejde jen o sport. Jde o prostor pro děti, školní aktivity, prevenci, zdravý pohyb i další rozvoj školy. Pevně věřím, že se podaří potřebné prostředky najít a projekt posunout k realizaci.

Pane řediteli, děkuji za velmi vstřícné přijetí, otevřenost i inspirativní setkání. A také za to, že to, s čím jsem do školy původně přijela – tedy snaha uchovávat hodnoty, tradice a odkaz osobností, které naši zemi formovaly – se během jediného dne tak krásně propojilo s pomocí druhým, občanskou odpovědností a prací s mladou generací.

A právě v tom vidím velký smysl.

Foto: Petra Ryglová, děkuji.