70 let od justiční vraždy Milady Horákové

27. 6. Den památky obětí komunismu

„Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to…“
Tyto věty zazněly přesně před 70 lety, 27. června 1950, zhruba o půl šesté ráno na dvoře pankrácké věznice. Jednalo se o poslední slova Milady Horákové, na které byla právě spáchána justiční vražda. Komunistické soudy ji poslaly na smrt za údajné rozvracení republiky (které spočívalo například ve veřejné podpoře Masarykových myšlenek či v někdejším členství Horákové v Benešově ČSNS).
Komunisté Horákovou popravili i navzdory přímluvám takových osobností, jako byla Eleanora Rooseveltová, Winston Churchill, Albert Einstein nebo Jean-Paul Sartre. Horáková a její přátelé byli komunistickými popravčími usmrceni zvlášť surovým způsobem – uškrcením. Nikoli oběšením, kdy je odsouzenci zlomen vaz, čímž nastane okamžitá smrt, ale zdlouhavým škrcením, kdy člověk visí za krk a kati ho tahají za nohy tak dlouho, dokud se odsouzenec po mnoha minutách hrůzy neudusí. Podobně krutě byl o dva roky později zavražděn i rokytnický farář P. Jan Bula.
I přes mučení a trýznění komunisté Horákovou a její přátele nezlomili. Stejně jako se to nepovedlo nacistickému gestapu, nepovedlo se to ani Státní bezpečnosti a jejím sovětským poradcům. Z Horákové naopak vytvořili symbol. Symboly svobody, neústupnosti vůči totalitě, bezpráví a despocii. A také symbol toho, jaké zlo jsou komunisté schopni spáchat, aby mohli hlásat své zrůdné myšlenky.