Beseda na Gymnáziu Třebíč

Moc ráda se setkávám s mladými lidmi – protože mě každé toto setkání utvrzuje v tom, že jsou opravdu budoucností naší země. A to budoucností pozitivní. Většinou jsem totiž vždy potkala dívky a chlapce, kteří se zajímají o veřejné dění, o demokracii, o možnosti, jak mít společnost vzkvétající, bez negativních nálad, jichž jsme v poslední době svědky.
Takové milé setkání mě dnes čekalo na Gymnáziu Třebíč Gymnázium Třebíč, kde jsem měla to štěstí diskutovat s několika desítkami žáků. Oproti nedávné návštěvě ZŠ Benešova, kde jsem navštívila žáky jedné třídy, zde se jednalo o mix několika ročníků – od primy až po kvartu, tedy od 6. do 9. třídy. Převažovali deváťáci, ale i ti mladší byli moc šikovní a bylo vidět, že dění ve společnosti sledují velmi pozorně. Mnozí z nich se navíc zapojili i do naší soutěže s panem prezidentem Masarykem, o které jsem vás již také informovala.
Se žáky jsme probrali práci senátora i Senátu, jeho podíl při přípravě zákonů, ale také důležitá čísla, která je třeba znát, aby zákon vůbec vznikl. Tedy na jak dlouho jsou voleni senátoři, kolik jich v horní komoře zasedá, kolik musí být poslanců PČR, aby byl zákon postoupen dále, či jakou lhůtu máme v Senátu na seznámení se s navrhovaným zákonem. Když žáci slyšeli, že pouze třicet dnů, kdežto v Poslanecké sněmovně se projednává třeba celý rok, všimla jsem si, že někteří pozdvihli udiveně obočí ;-) Ano, je to práce – ale krásná práce. A krásnou prací jsou právě i tato setkávání. Člověk vidí, že mají smysl, že si studenti z těchto hodin berou to nejlepší a nejzajímavější, a že jsou obohaceni o další zajímavé poznatky. A o ty jsem obohacena i já, protože se od nich či od pedagogů dovídám zase jiné věci, které mi jinak unikají.
Také mě těší, že současná generace má plno otázek – protože žádná otázka není hloupá, naopak, každá přináší další poznání a pomáhá uvažovat v souvislostech. Mnozí studenti také nemají problém přijít po hodině za mnou osobně, ptát se mě na podrobnosti či na radu, jak mají v učivu dále pokračovat, aby dosáhli svých cílů. A já pak vidím, že opravdu mají snahu něco v životě dokázat, stát si za svým, jít za svými sny. Za to si zaslouží maximální pochvalu – a také maximální pomoc, aby pak vedli spokojený život, který bude přínosem nejen pro ně, ale i pro celou společnost.
Chtěla bych proto poděkovat paní ředitelce Alici Burešové a paní zástupkyni Lence Chybové nejen za krásnou kytici a za sbírku básní gymnazistek, kterou mi po skončení besedy věnovaly, ale hlavně za to, že mě na gymnázium pozvaly a umožnily mi se s těmito žáky setkat. A chtěla bych poděkovat také celému pedagogickému sboru, že těmto mladým lidem pomáhá poznávat svět a formovat v nich kritické myšlení.