Den svatého Valentýna

Dnes udělám jednu z výjimek a následující příspěvek věnuji svatému Valentýnovi. Z různých zdrojů se můžete dočíst o jeho životě – nejspíš se jednalo o katolického kněze, který zemřel mučednickou smrtí právě 14. února roku 269 v docela mladém věku asi 43 let. Je patronem zamilovaných, včelařů, pocestných a mládeže.
Přibližně před dvaceti roky se svátek sv. Valentýna dostal do většího povědomí i u nás. Jak už to bývá, začali na něj nejdříve reagovat obchodníci. Pro nás dříve narozené se z ničeho nic na stáncích začala objevovat chvíli po Vánocích srdíčka ve všech možných podobách – a upřímně řečeno doteď mnozí z nás nevědí, jak tento nový svátek pojmout. Byl nový, chyběl příběh, historie, zvyky.
Generace našich dětí již svátek bere jako běžnou součást roku a dokážou jej využít lépe, než jsme to uměli ve své době my. Přesto za něj děkuji. Pro mě jako věřící je pěkné, že tu máme světce, který přeje zamilovaným, a nemusím čekat pouze na 1. máj, který byl v mé generaci spíše spojován s povinným prvomájovým průvodem a proslovy, a o lásce jako také rozhodně nebyl. Zato sv. Valentýna si dnes opravdu užívám. Nějakou dobu sice trvalo, než jej mezi mých docela hodně svátků, výročí a narozenin zařadil i manžel. O to hezčí je těšit se, čím mě překvapí. Dnešní srdíčko k snídani a společná káva… Děkuji, sv. Valentýne, že jsi.