Kniha

Někdy člověk něco dlouho tuší, možná to v sobě i nosí, ale nevysloví to nahlas. A pak přijde někdo, kdo to pojmenuje naprosto otevřeně. A vám dojde, že ta nepříjemná věc, kterou čtete, je vlastně pravda.

A přiznat si pravdu nebývá vždycky příjemné.

Magdu Vášáryovou jsem měla možnost několikrát osobně potkat. Vím, že od nás Čechů očekává hodně. A po přečtení jejího rozhovoru s Petrem Šabatou tomu rozumím ještě víc.

Připomíná nám naši historii, Masaryka, Havla, Patočku i zkušenost země, která velmi dobře poznala, jak snadno lze o svobodu přijít. A říká nám v podstatě něco velmi jednoduchého: Česko má na víc.

Máme podle ní předpoklady k tomu, abychom byli mnohem aktivnější zemí střední Evropy. Abychom nebyli jen pozorovateli toho, co se kolem nás děje, ale dokázali převzít svůj díl odpovědnosti.

A právě to ve mně po dočtení knihy zůstalo nejsilněji.

Žijeme v bezpečí a v životní úrovni, o které se velké části světa může jen zdát. Plánujeme, kam pojedeme na dovolenou, co si pořídíme, jak si svůj život ještě zpříjemníme. Není na tom samozřejmě nic špatného.

Jen při tom nesmíme zapomenout, že naše bezpečí a svoboda nejsou samozřejmostí.

Několik set kilometrů od nás lidé už několik let bojují a umírají za svoji zemi. Ukrajina svou obranou získává čas také ostatním evropským zemím.

A já si po přečtení knihy kladu otázku:

Co s tím časem děláme my?

Využíváme ho opravdu k tomu, abychom byli bezpečnější, odolnější a aby Evropa dokázala držet pohromadě? Nebo příliš spoléháme na to, že svět, na který jsme si zvykli, tady bude automaticky i zítra?

V tom je pro mě kniha Než zmizím tak silná. Není pohodlná. Nutí člověka podívat se také sám na sebe.

A nutí přemýšlet i o politice.

Politika podle mě nemůže být jen sledováním průzkumů a hledáním toho, co chtějí lidé právě teď slyšet. Politik někdy musí pojmenovat i nepříjemnou skutečnost. Musí umět udělat rozhodnutí, o kterém je přesvědčený, že je správné, i když za něj možná zaplatí částí své popularity.

A potom musí umět vysvětlit proč a nést za své rozhodnutí odpovědnost.

To chce odvahu.

Stejně jako ji chce přiznat si, že možná jako země nevyužíváme všechny možnosti, které máme.

Česko nemusí čekat, jak o budoucnosti Evropy rozhodnou jiní. Máme na to být slyšet. Máme na to spojovat. Máme na to pomáhat bránit hodnoty, díky kterým sami žijeme ve svobodě.

Paní Magdě Vášáryové za tuhle knihu a za její otevřenost děkuji. A děkuji také Petru Šabatovi za otázky, které jí umožnily tolik věcí pojmenovat.

Kéž by si Než zmizím přečetlo co nejvíc lidí.

Ne proto, aby se vším automaticky souhlasili. Ale aby nás ta kniha přiměla zvednout oči od vlastního pohodlí a přemýšlet, co každý z nás může udělat pro společnost, ve které žije.

Protože demokracie potřebuje nejen svobodné občany.

Potřebuje také občany a politiky, kteří mají odvahu nést za její budoucnost odpovědnost.