Žáci se setkali (nejen) s T. G. Masarykem

Pokud jste včera při procházce Třebíčí potkali T. G. Masaryka, prvorepublikového četníka, generála Jana Syrového (samozřejmě s páskou přes oko a v beranici ze sibiřského tažení), babku prodávající jablka, kamelota usilovně se snažícího prodat kolemjdoucím noviny Horácko a Polední list, jakož i řadu dalších postav, nešálil vás zrak, ani jste se nemuseli děsit, že z nějakého ústavu uprchla parta chovanců. To jen naše dlouhodobá soutěž pro školy o Tomáši Garrigueovi Masarykovi tentokrát dostala velice viditelný rozměr. Žáci na základě indicií získaných v předchozích týdnech v třebíčské knihovně sestavili zprávu, která jim řekla, že 6. listopadu budou moci v Třebíči prezidenta Masaryka opravdu spatřit, a dokonce si s ním budou i moci popovídat. Netušili však, že na ně čekají i další zajímavé osoby, takže si během dvou hodin poklusem projdou město a navštíví celkem dvanáct stanovišť s různými osobami, které se je budou vyptávat na zajímavosti o Třebíči. To navíc umocnil i stále narůstající soumrak, který v závěrečných desítkách minut přecházel ve tmu, což zejména trase přes Hrádek a židovské město dodávalo atmosféru téměř jako z románů Jaroslava Foglara. Mimochodem, i ty byly při hře zmíněny, byť je pravda, že první příběhy Rychlých šípů vznikly až těsně před druhou světovou válkou – děti totiž pod Barborkou objevily i postavu hrající slepce, a tak si musely položit otázku, jak s takovým člověkem jednat. Naštěstí ve všech je stále ještě duch Mirka Dušína a jeho přátel, takže naprostá většina z nich si dodala odvahu, zeptala se, zda je pán s bílou holí součástí hry, a pak ho převedly přes silnici. Zajímavé bylo setkání před radnicí, kde na ně čekal elegantní pán s kloboukem. Děti ze ZŠ Benešova ZŠ Třebíč, Benešova v něm poznaly svého pana ředitele Jana Vaňka, který však představoval svého pradědečka, nejvýznamnějšího třebíčského starostu Josefa Vaňka. Pro toto stanoviště asi nemohlo být povolanějšího člověka, který by z dětí vymámil odpovědi na otázky, co jim jméno Vaněk říká a co vše zde za jeho starostování vzniklo.
Naprostá většina dětí byla velice šikovných, vědomosti měly opravdu dobré a úkoly zvládaly s bravurou. Celkem se jich po městě pohybovalo na sedm desítek. Až na jedno družstvo, v němž byli nejmladší účastníci, které proto doprovázela paní učitelka, pobíhaly po Třebíči samy a na základě indicií získaných od jedné postavy se vydávaly hledat další. Stanovišť bylo dvanáct, stejně bylo i týmů, díky čemuž všechny začínaly na jiném místě. Až na jeden dokončily v předepsaném čase 150 minut všechny celou trasu, která měřila zhruba pět kilometrů.
Jsem moc ráda, že se děti takto aktivně zapojily – a podle sdělení „herců“, kteří se po skončení soutěže sešli v mé kanceláři, je prý všechny soutěž velice bavila. Znalosti všech účastníků byly prý velice dobré, což se projeví i v celkovém hodnocení soutěže.
Tímto děkuji všem dětem (a paní učitelce Šabatové, která doprovázela nejmladší tým) i všem hercům, jak skvěle ke svým úkolům a rolím přistoupili. U mě jste jedničky!